Podle ministra zahraničí Petra Macinky je sice „klimatická změna over“. Jeho slova ale nemění nic na množství emisí CO2 v atmosféře, okyselování oceánů, erozi půdy, oteplování planety a dalších jevech spojených s klimatickou krizí. Pokud se v jejím řešení očividně nemůžeme spolehnout na politiky, je něco, co můžeme udělat my?
Odpověď je samozřejmě ano – můžeme zakládat spolky, organizovat se, podepisovat petice, sdílet greenfluencery, vzdělávat se v daném tématu atd. Avšak dnes bych se chtěla zaměřit na trošku jinou oblast, a to, když my sami začneme žít víc ekologicky, řekneme ne materialismu a naši domácnost uzpůsobíme podle pravidel zero waste. S tím souvisí otázka… Má smysl nosit si vlastní hrníček?
V České republice se průměrně ročně spotřebuje cca 340 milionů kelímků na kávu. Tyto kelímky jsou směsicí papíru a plastu, tedy materiálu, který nelze nijak zrecyklovat. V lepším případě takový kelímek končí v koši a následně na skládce. V horším případě končí v trávě v okolí silnic, kam dopadne po vyhození z okýnka auta bezohlednými řidiči.
Při takto absurdně velkém čísle spotřebovaných jednorázových kelímků může znovupoužitelný vlastní hrníček vypadat až jako marná snaha. Možná jeho síla nespočívá v zastavení negativních dopadů jednorázových plastů, ale v něčem mnohem lidštějším. Vlastní hrníček může otevřít debatu s cizími lidmi nebo známými a ty pak inspirovat k tomu, že si také pořídí vlastní hrníček, či se nějakým způsobem začnou angažovat v environmentálním hnutí. A i kdyby se každému mělo takto za celý život podařit inspirovat pouze jednoho člověka… Pořád mi přijde, že to za tu snahu stojí.
Nosíte si vlastní hrníček?