„Nechoď sama večer ven.“ „Tam jedete jenom samy holky?“ „A to se nebojíte, jo?“ „Tohle si bereš na sebe?“ „Neměla jsi tolik pít, no. To se přeci nesmíš divit, že na tebe pokřikovali.“ „S tím cvičením bys to neměla přehánět, ať nevypadáš jako chlap.“ „To snad nesníš sama…“
Snad každá holka a žena slyšela nějakou z těhle vět nebo jejich obdobu v průběhu svého života. I když se některé z nich týkají pohybu ve veřejném prostoru po setmění, jiné cestování, další podobě našich těl, tak všechny mají za cíl v nás vyvolat strach. Strach, že nám někdo ublíží. Strach, že nebudeme dostatečně atraktivní. A co je na tom nejhorší? Vyvolávají v nás pocit, že si za to můžeme samy, pokud se nám něco opravdu stane.
Řešení? Sedět doma a jíst saláty. K tomu to vypadá jako naše rozhodnutí. Přeci je lepší zůstat doma v bezpečí než riskovat, že nás někdo venku přepadne a znásilní. Je tomu ale tak, nebo jde jen o šikovnou manipulaci patriarchátu, která má za cíl získat kontrolu a moc nad životy poloviny populace? Přičemž genialita těchhle strachů je v tom, že se šíří organicky a samy si je předáváme z generace na generaci.
Není pak jakékoliv jednání jdoucí proti této manipulaci politickým aktem? Dle mého úsudku – ano, ano je. Překonat tyhle strachy, jež jsou do nás odmalička vtloukány, je velká věc. Taková, kterou bouráme zažité představy, stereotypní očekávání a napomáháme definovat novou realitu. Realitu, kde se další generace žen nebude muset s takovým typem otázek a strachů vypořádávat, což jim dá mnohem větší svobodu rozhodnout o svém těle a své životní dráze.
A než někdo spustí: „Ženský akorát brečí a si stěžují. Mi ukaž, kterej zákon jim zakazuje jít ven. Žádnej, kdyby se neoblíkaly jak šlápoty, nic se jim nestane,“ tak tomu rovnou předejdu v následujících odstavcích pár čísly.
Zůstaneme-li u čísel, která se týkají České republiky, tak ty máme díky výzkumu Kvalita života a pocit bezpečí od specializovaného pracoviště Výzkumné centrum domácího a genderově podmíněného násilí, spadajícího pod Sociologický ústav AV ČR. Z něj vyplývá, že ženy častěji činí preventivní opatření, aby předešly možnosti násilí. Ženy se vyhýbají určitým ulicím a oblastem (57 %), prázdným místům (50 %), podnikům (41 %) a nosí u sebe prostředky, které se dají použít k sebeobraně (41 %). Což znamená, že přibližně každá druhá žena se se strachem z pohybu ve veřejném prostoru musela ve svém životě vypořádávat. To rozhodně nejsou malá čísla. Takže ano, máme ústavou deklarovanou rovnost před zákonem, ale neznamená to, že si můžeme hodit nohy nahoru. Hotovo, padla.
Rozhodně ne ve světě, kde sílí konzervativní hnutí a vliv influencerů z manosféry. Přičemž můžeme pozorovat v zahraničí jejich úspěchy, jako je např. zákaz potratů. Ani Česko není jejich snahám uchráněno. Vidíme, že člen Aliance pro rodinu působí jako šéf poradců ministra práce a sociálních věcí. To ukazuje, že nabytá práva a svobody lze zase rychle ztratit.
Přitom sílící trend není omezující pouze pro ženy, je velmi toxický i pro muže. Tihle „alfa samci“ učí mladé kluky, že musí být pořádní chlapáci, začít vydělávat těžký love ideálně už ve školce, vybudovat si svoji hodnotu a najít si pěknou mladou ženušku/y. Hodnotu si musí vybudovat, protože podle nich se muži, na rozdíl od žen, rodí bez ní. Hodnota ženy ale nespočívá v tom, že je inteligentní, vtipná, samostatná nebo prostě a jednoduše je člověkem. Spočívá v tom, že má prsa, vagínu a je mladá. Ať už má manosféra jakékoli požadavky na muže a ženy, tak je jimi degraduje. Z mužů se stávají nadržené kasičky a z žen sexy uklízející objekty.
Ve světle těchto vlivů a trendů je důležité, aby lidé bez ohledu na pohlaví začali společně artikulovat problémy, se kterými se musí ve společnosti vypořádávat, a společně pracovali na jejich odstranění. Tedy aby byla ženská zkušenost s pohybem ve veřejném prostoru brána stejně vážně jako ta mužská a aby se ženy nebály opanovat tolik prostoru, kolik potřebují.
A na závěr se podělím o svoji historku. Minulý rok o vánočních svátcích jsem s kamarádkou letěla do Maroka. Několik měsíců předtím jsem poslouchala věty typu: „Dvě holky do Maroka? Tak to hodně štěstí. To je naprostá blbost, bejt váma tak mezi muslimáky nejedu. Akorát vám tam něco udělají.“ Spoiler – nic se nám nestalo. Dokonce jsme se ani jednou nedostaly do situace, která by byla alespoň trošku nepříjemná. Těch sexistických a rasistických průpovídek ale bylo tolik, že mě na chvíli ovládl strach a donutil mě přemýšlet, jestli to byl dobrej nápad. Byl. Určitě jde o jednu z nejlepších dovolených, na kterých jsem byla.